• Kontakt
  • Kurzy
  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube
  • Již od roku 1991
    • Taneční škola
    • BESTA Chrudim
    • U Stadionu 756, 53703 Chrudim 3
    • CZECH REPUBLIC

    Když máš na krku zlatou medaili z MISTROVSTVÍ SVĚTA aneb jak vypadá splněný sen

    O všech peripetiích, které naší účasti na IDO Mistrovství světa ve slovinském Podčetrtku předcházely, se dočtete v jednom z předchozích příspěvků. Dnes se posuneme rovnou k datu 29. 11. 2022, kdy se náš Dream Team vydal vstříc výzvě největší.

    Sešli jsme se v poledne u „zimáku“ v Chrudimi. Atmosféra byla skvělá. Všichni natěšení a odhodlaní ukázat světu, jak se v Bestě tančí. Už tak jsme byli šťastní, že se „TO“ děje, když najednou přišel okamžik, který byl pro úspěch naší výpravy téměř stěžejní. U autobusu se neplánovaně objevila i naše trenérka, Martina Nováková, která s námi ze závažných důvodů původně jet neměla. A přece – JELA! Naše trenérské duo, Martina a Linda, bylo rázem kompletní a my měli radost, jako kdybychom už vyhráli. Ihned jsme si vzali k srdci radu, kterou nám dal při odjezdu Aleš Novák, jež zněla: „UŽIJTE SI TO“. Své by o tom jistě mohl vyprávět náš skvělý pan řidič Tomáš, zvaný Karel, který během cesty i pobytu ve Slovinsku prokázal velkou statečnost a notnou dávku tolerance. Cesta byla veselá a my rázem zjistili, že krom tělesa tanečního, jsme i tělesem pěveckým. První fanoušky jsme získali již při zastávce na rakouské benzince, kde jsme za použití toalet platili tancem. Na parkovišti jsme pak pro přítomné kamioňáky uspořádali improvizované vystoupení s názvem „Whisky to je moje gusto“ a v roztančené a rozezpívané náladě jsme pokračovali dál či vlastně blíž našemu cíli. Do překrásného hotelu Atlantida, který je od Podčetrtku vzdálen cca 15 minut jízdy, jsme dorazili pozdě večer. Středa 30. 11. byla takzvaným aklimatizačním dnem. Dopoledne jsme ladili formu v hotelovém wellness. Odpoledne proběhl přesun na místo činu. Jeli jsme nasát atmosféru do soutěžní haly, a hlavně zafandit našim českým kolegům z William‘s Dance Academy Brno a Emotion Praha. Pak už žádné velké ponocování a rychle do hajan, ať jsme čilí na náš velký den.

    Ráno 1. 12. byla naše pěvecko-taneční skupina mezi hosty i personálem hotelu již dostatečně známá, takže nás u snídaně všichni vítali a přáli nám úspěch v našem soutěžním klání. Po snídani jsme si ještě pročistili hlavy na čerstvém vzduchu a pak zahráli pár vtipných her na uvolnění. Odpoledne již probíhalo ve znamení příprav, zejména našich zevnějšků. Vlasy, šminky, řasy, nehty…. Pak společné foto a další, velmi důležitý a silný, okamžik. Naše zlaté trenérky vytáhly těžký kalibr v podobě překrásných slov, která nám dodala odvahu a sebedůvěru. Jsme rádi, že je tu máme. Někteří z nás (včetně mě) zamáčknou slzu a odjíždíme do haly.

    A je to tu, v šatně poprvé vidíme naše, v průměru o deset let mladší, soupeřky. Nenecháme se tím rozhodit a všem jdeme popřát štěstí. Ať vyhraje ten nejlepší! Převlékneme se do kostýmů a jdeme se rozcvičit. Rozcvička v rytmu cha-chy a salsy dostatečně mate všechny přítomné, neb si myslí, že jsme se pomátli a jdeme s tím soutěžit do kategorie jazz dance. Netuší, že tohle je to pravé, co nás skvěle rozehřeje, roztančí a prostě nakopne. Na nervozitu a pocit zodpovědnosti se snažíme nemyslet. Další krásná slova podpory od trenérek a už čekáme u parketu na naši velkou chvíli. Ze zákulisí zahlédneme v přeplněné hale českou vlajku. „Super, snad aspoň někdo zatleská a nebudeme tančit v úplném tichu“. Podpora fandů vždycky potěší, i když víme, že zde moc krajanů není. Pár rodinných příslušníků a několik členů české výpravy, kteří přesunuli svůj program, aby nás mohli podpořit. Moc si toho vážíme. Moderátorka ohlašuje naši formaci. Vykročíme na parket a nevěříme svým uším. Síla potlesku je překvapivá. Zaujmeme postavení a s napětím očekáváme úvodní tón. Prvními, ostrými pohyby jasně dáváme najevo, že teď se teprve budou dít věci. A ty se teda děly. Poslední zbytky nervozity jsou ty tam a my do svého vystoupení jdeme naplno, jako nikdy předtím. Publikum reaguje skvěle a tím nás hecuje k ještě lepšímu výkonu. Je to jako dialog. Diváci z celého světa jsou evidentně na naší straně a při závěrečné póze celá hala doslova burácí. To už mnohým z nás tečou slzy radosti (tento večer zdaleka ne naposled). Zvládli jsme to přesně tak, jak jsme chtěli! Ať už porota rozhodne jakkoliv, cítíme se jako vítězové.

    Přišla tolik očekávaná chvíle vyhlášení výsledků. Skvělá slovinská moderátorka uvádí společným tancem do varu všechy týmy, které na vyhlášení čekají. Atmosféra je neskutečná. Při vyhlašování kategorií, které tančily před námi, posloucháme státní hymny vítězů. Itálie, Německo, Jihoafrická republika, Kanda, Polsko…. „Kéž by zazněla taky ta naše“. A ona fakt zazní. Moderátorka hlásí „first place Czech Republic“ a my už se hrneme s gratulací soupeřům a šup na stupně vítězů. Nálož emocí, které prožíváme, je nepopsatelná. Radost, štěstí, dojetí a při státní hymně, kterou zpíváme jak o život i národní hrdost. Je to opravdu splněný sen. Nejenže jsme měli tu čest a příležitost zatančit si mezi nejlepšími světovými tanečníky, ale dokonce jsme zvítězili. A nejen to. Během celé tour jsme na cestě k titulu MISTR SVĚTA „přetančili“ 16 soutěžních vystoupení v provedení sedmi tanečních skupin. V každém kole jsme brali zlato. Cesta byla zároveň cílem a my si to po celou dobu maximálně užívali. Společně strávený čas na soutěžích i trénincích náš Dream Team fantasticky stmelil a my jsme zase o něco silnější a zkušenější. Byla to zkrátka jízda, za což vděčíme především našim TOP trenérkám, Martině a Lindě. „Holky, děkujeme a doufáme, že to s námi potáhnete dál“.

     

    Za tento krásný článek ze srdce děkujeme jedné z tanečnic Anetě Horákové. Udělal nám ohromnou radost !